Vlajkové druhy
Majna Rothschildova (Leucopsar rothschildi)
Jedná se o endemický druh ostrova Bali, který v 90. letech 20. století z přírody v důsledku lovu téměř vymizel. Všichni jedinci žijící v současnosti ve volné přírodě jsou výsledkem repatriace majn odchovaných v lidské péči v zoologických zahradách. Odborníci z IUCN vytváří v současné době strategický plán in situ i ex situ ochrany tohoto kriticky ohroženého druhu. Součástí plánu je i posílení protipytláckých kontrolních hlídek v lokalitách repatriace.
Loskuták velký (Gracula robusta)
Loskuták velký je největší z celé čeledi špačkovitých. Jedná se o endemický druh, který přežívá pouze na několika malých ostrovech západní Sumatry. Pro svou úžasnou schopnost napodobit všechny možné zvuky se stal oblíbeným domácím mazlíčkem. K záchraně tohoto kriticky ohroženého druhu je zapotřebí založit odborně řízený záchovný program ex situ a posílit záložní populace. Na mnohých místech svého původního výskytu totiž přežívá pouze stárnoucí populace ptáků v klecích místních obyvatel.
Kraska krátkoocasá jávská (Cissa thalassina)
Tento druh patří mezi endemity západní části ostrova Jáva. Nedávno byl uznán za samostatný druh a oddělil se tak od běžněji se vyskytující krasky krátkoocasé (Cissa jefferyi). Indonéská legislativa však zatím stále nezařadila tento specifický druh do národního seznamu ohrožených druhů, a tak se s ním zde stále může legálně obchodovat. Od roku 2007 neexistují žádné potvrzené záznamy o výskytu tohoto pěvce ve volné přírodě. Několik jedinců se však stále nachází v klecích na javánských ptačích trzích. K účinnému nastavení ochrany tohoto vzácného pěvce jsou nutné terénní výzkumy, které zjistí početnost zbývajících volně žijících populací. Pokud se tento druh dostane pod zákonnou ochranu, záložní chovné programy budou doplněny o jedince zabavené na černém trhu.
Sojkovec dvoubarvý (Garrulax bicolor)
Sojkovec dvoubarvý je endemický druh ostrova Sumatra. Díky svému hlasitému projevu a stále se zvyšujícímu odlesňování se stává snadným terčem lovců a z většiny míst svého původního výskytu již vymizel. Přestože je podle Červeného seznamu IUCN klasifikován jako ohrožený, indonéské zákony ho popisují jako běžný druh, a tudíž se s ním může v této zemi i nadále legálně obchodovat.
Bulbul korunkatý (Pycnonotus zeylanicus)
Jedná se o největší druh ze všech bulbulů. Je považován za jedničku mezi zpěvnými ptáky, a proto patří mezi nejžádanější a jednoho z nejdražších druhů pěvců v Asii. Dříve se vyskytoval v celé oblasti Velkých Sund, ale z důvodu masivního odchytu jedinců ve volné přírodě stále ubývá. V Thajsku a na mnoha místech v Indonésii je dokonce zcela vyhuben. Ke zjištění stavu volně žijících populací bulbula korunkatého v Malajsii, na Kalimantanu, v Barmě a v Bruneji jsou nutné terénní výzkumy. Díky vysoké poptávce je nezbytný neustálý monitoring obchodu s tímto druhem v celé oblasti výskytu a zahájení programu chovu v lidské péči v zoologických zahradách i v místních záchranných centrech.
Šáma bělořitá (Copsychus malabaricus)
Tento pěvec je jedním z nejžádanějších druhů pro ptačí pěvecké soutěže. I přesto, že se jedná o široce rozšířený druh napříč jihovýchodní Asií, některé z jeho čtrnácti poddruhů jsou na pokraji vyhubení. O ty nejohroženější a nejvzácnější je na trzích největší poptávka. S cílem dosáhnout těch nejlepších vlastností ptáků místní chovatelé často záměrně některé poddruhy kříží, aby se svým pěvcem měli větší šanci na úspěch v ptačích pěveckých soutěžích.
Ani u tohoto druhu nebyly v posledních letech provedeny žádné výzkumy, které by zjistily početnost volně žijících populací. Zároveň je nutné provést genetické výzkumy, které by zahrnuly všechny indonéské formy, jež jsou pod bezprostředním tlakem nezákonného odchytu. Zejména v Indonésii je u většiny z těchto forem nezbytné založení programu chovu v lidské péči.
