Kůň Převalského Equus przewalskii

K typickým znakům těchto divokých koní patří vztyčená hříva (všichni domácí i zdivočelí koně mají hřívu dlouhou a polehlou), krátké žíně vyrůstající po stranách kořene ocasu, tmavý pruh na hřbetě, mohutná klabonosá hlava s bílým polem kolem nozder a náznak příčného pruhování na nohou. V létě jsou koně světle skořicoví, na zimu jim narůstá hustá světlá srst. 

Základním typem stáda je u koní Převalského 5–25členný harém, tvořený několika klisnami s hříbaty a jediným dospělým hřebcem. Své klisny hřebec ostražitě hlídá, stará se o bezpečí celého stáda a udržuje všechny jeho členy pohromadě. Mladí hřebečci smějí s rodným stádem zůstat jen zhruba do svých dvou let. Po odchodu z rodného stáda se mladíci připojují k jiným hřebcům svého věku do tzv. mládeneckých skupin, ve kterých žijí do doby, než získají vlastní harém. Mladí hřebci pohlavně dospívají ve věku pěti let, poté se snaží odlákat samice z harémů nebo v harémech převzít nadvládu. Mladé klisny zůstávají ve svém rodném stádě po celý život, pokud nejsou odlákány cizím samcem. Klisna po 328–343 dnech březosti rodí každé jaro jediné hříbě, které při narození váží kolem třiceti kilogramů. Již pár hodin po porodu dokáže hříbě chodit a následovat matku a za pouhých několik málo týdnů začíná ochutnávat trávu.

Kůň Převalského obýval kamenité stepi a polopouště Východní Asie na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Souhrou řady faktorů, jako byla konkurence s hospodářskými zvířaty, lov a klimatické změny, v přírodě na konci 60. let 20. století vyhynul. Od roku 1969 přežíval tento druh pouze v chovech v zoologických zahradách. Díky dlouholeté mezinárodní spolupráci zoologických zahrad se podařilo poslední druh divokého koně zachránit a opět navrátit zpět do jeho domoviny.

Světová populace koně Převalského čítá na 2 010 kusů a pochází z pouhých 13 původních jedinců. Přes 500 koní již žije volně v přírodních podmínkách v chráněných územích Mongolska a Číny. Dalších 250 jedinců obývá stepní oblasti ve střední Evropě (step v Národním parku Hortobágy v Maďarsku, na Ukrajině stepní rezervaci Askania Nova nebo vysídlená oblast poblíž Černobylu).

Kůň Převalského (Equus przewalskii) byl pro veřejnost objeven v roce 1879 plukovníkem a kartografem ruské armády Nikolajem M. Przewalským, který od kyrgyzských lovců získal kůži a lebku divokého koně. Ostatky zvířete po návratu do Ruska předal přírodovědci I. S. Poljakovovi, který nález v roce 1881 vědecky popsal jako nový druh a pojmenoval po objeviteli.